IP adresa je jednoznačná identifikace konkrétního zařízení  v Internetu. Zařízením může být typicky počítač, mobilní telefon, síťová tiskárna nebo i vaše herní konzole.

V IPv4 je adresou 32bitové číslo, zapisované po jednotlivých bajtech, oddělených tečkami. Hodnoty jednotlivých bajtů se zapisují v desítkové soustavě, např.

213.168.48.39

Takových čísel existuje celkem 2³² ≈ 4×10⁹. Určitá část adres je ovšem rezervována pro vnitřní potřeby protokolu a nemohou být přiděleny. Dále pak praktické důvody vedou k tomu, že adresy je nutno přidělovat hierarchicky, takže celý adresní prostor není možné využít beze zbytku. To vede k tomu, že v současnosti je již znatelný nedostatek IP adres, který řeší různými způsoby: dynamickým přidělováním (tzn. např. každý uživatel dial-up připojení dostane dočasnou IP adresu ve chvíli, kdy se připojí, ale jakmile se odpojí, je jeho IP adresa přidělena někomu jinému; při příštím připojení pak může tentýž uživatel dostat úplně jinou adresu), překladem adres (Network address translation) a podobně. Ke správě tohoto přidělování slouží specializované síťové protokoly, jako např. DHCP.

• ve třídě A: 10.0.0.0 až 10.255.255.255 (celkem 16 777 214 adres)
• ve třídě B: 172.16.0.0 až 172.31.255.255 (celkem 16krát 65 534 adres (tj. celkem 1 048 544))
• ve třídě C: 192.168.x.0 až 192.168.x.255 (celkem 256krát 254 adres)

Tyto adresy se tedy nemohou vyskytovat na veřejném internetu.